Historie kamenictví v Boršově

tyto stránky navazují na stálou expozici historie kamenictví otevřenou v Boršově

KAMENICTVÍ V BORŠOVĚ (navštivte i fotogalerii)

Kamenolom v Boršově má dlouholetou tradici sahající již do první poloviny 19. století, kdy se zde původně nacházel bukový a březový les s velkými kameny na povrchu. Když se kámen rozlomil, ukázalo se, že jde o kvalitní světlou nebo namodralou žulu. Lámání a dobývání kamene pozměnilo ráz Boršova, do té doby zcela zemědělské vsi. Nikdo předtím netušil, že se kámen stane dalším zdrojem obživy mnoha místních rodin…

Geologické složení – Od severu k jihu prochází horský masiv, který se utvářel horotvornými procesy převážně v prvohorách. Tento masiv je tvořen hlubinnými vyvřelinami, převážně žulou, složenou ze živců, křemene a slídy. Tato přírodní surovina se nejdříve využívala z povrchových balvanů, poté pod odkrytí horniny kameníci postupovali do hloubky a vznikaly žulové lomy. Zrodily se tak i první kamenické závody (např. Hurdovo kamenictví v Jihlavě). Celá oblast kolem Čeřínku (od Boršova, přes Cejli, Třešť, Rohoznou, Dolní Cerekev až k Mrákotínu) zaznamenává nástup ke zpracování žuly.      

1828 – Pozemky kde se začala těžit žula patřily původně 3 vlastníkům, největší část patřila Josefu Nečadovi, dále Františku Pechovi z č. 19 a Václavu Nečadovi z č. 23. Od poloviny 19. století, kdy zde začíná zájem o těžbu a zpracování žuly, tak pozemky se žulovými kameny měnily různé majitele. Jednalo se rodinu a příbuzné Nečadových, Jana Peksu a Konráda Weignera – majitele jednoho z lomů.  Druhý lom otevřený na pozemku Václav Nečady, se stal nakonec majetkem podnikatele Jana Cingroše. Od 60. let. 19. století tak stále přibývá kamenických rodin. Podle vzpomínek místního rodáka se o Boršovu říkalo: co dům, to kameník. Za svůj vznik vděčí rozmachu kamenictví i nedaleká osada Bahna a přilehlé samoty. Původně to téměř všechno byly kamenické domy.

1892 – Roku 1892 si otevřel lom již zmíněný podnikatel Jan Cingroš, který odkoupil pozemky od kamenického mistra Hurdy z Jihlavy, který před tím lom šest let provozoval. Jan Cingroš byl český kameník podnikatel, zakladatel kamenického závodu Jan Cingroš v Plzni, největšího závodu svého druhu v Rakousku-Uhersku. V 19. století společnost exportovala své produkty do celého světa. Mezi její stěžejní výrobky patřily strojově řezané a leštěné kamenické články ze žuly, syenitu a porfyru, honosné součásti staveb i celé pomníky, náhrobky a originální dlažba. Cingroš byl i dodavatelem tzv. vídeňské dlažby k rakouskému dvoru. Boršovský lom byl jedním z mnoha kamenolomů, které vlastnil na území Čech a Moravy. V oblasti lomu byla rovněž zřízena vlečka a kovárna. V období Jana Cingroše se v lomu dělala pouze tzv. čistá práce – zárubně, žlaby, sloupky, schody, pomníky, dále se zde provádělo broušení a leštění – vše ručně. K tomu bylo potřeba hodně pracovních sil, v roce 1905 pracovalo v obou lomech (Cingrošovu a Pechovu) přes 100 dělníků.

1920 – Koncem první světové války Jan Cingroš zemřel a lom koupil v roce 1920 Matěj Pilný, bývalý Cingrošův ředitel. Jako vedoucího lomu zde dosadil svého bratra Vojtěcha Pilného, který se sem přistěhoval se svojí rodinou a zůstali zde do října 1928. V lomu se pracovalo plným tempem až do roku 1926, kdy začala ochabovat konjuktura a na čas zde byly zastaveny veškeré práce. 

1929 – Firma TRIGA. Majitel Matěj Pilný po přestávce v těžbě přibírá dva společníky, Josefa Němce z Kostelce nad Orlicí, jež měl dlaždičskou živnost a Karla Maška s živností kamenickou a na lámání kamene. Oba noví společníci do společnosti vkládají 100 tisíc. Vedoucím lomu se stává důlní inženýr Antonín Pelnař. V lomě se začalo pracovat ve větším měřítku a dosavadní „čistá“ práce byla nahrazena prací „hrubou“ tedy výrobou stavebního kamene a štěrku. Firma Triga si za první republiky vybírala z nabídek dlažebních silničních prací, vypsaných státem, nebo obecními samosprávami. Přestože se už všude plíživě vkrádala krize, boršovský lom ještě zažíval rozmach. Koncem roku 1929 firma Triga koupila drtič štěrku, aby se zužitkoval kámen z navážek.    

Firma Triga se snažila rovněž řešit dopravu, zpočátku kámen přepravovaly koňské potahy, později auta. Ta však nebyla dostatečně silná, a proto se vedení rozhodlo zakoupit lanovou dráhu, kterou by se zpracovaný kámen přepravoval až k silnici. Lanovka byla zkolaudována v roce 1930, ale v roce 1932 po delším defektu její provoz skončil. Proto byla poté nahrazena novou svážnou lanovou dráhou a dráhou úzkokolejnou.

Na začátku 30. let 20. stol. bylo v lomě zaměstnáno už přes 100 osob. Nakonec i boršovský lom zastihla krize, firma nedostávala zakázky a začala dělníkům dlužit mzdy. Práce byla omezena na minimum, což následně skončilo nepokoji mezi zaměstnanci lomu a nakonec i vyhlášením stávky. Po nějaké době byl propuštěn i vedoucí lomu Ing. Pelnař a správou lomu byl pověřen strojník Karel Fogl.

V letech 1933 – 1935 se v lomu už příliš nepracovalo. Jelikož ani nikde v okolí nebyla práce, kamenící často pobírali podporu a v jejich rodinách panovala bída.

1936 – K obratu došlo až v roce 1936, kdy krize skončila a výroba se všude rozbíhala. Důvodem byla situace v Německu, kde se dostal k moci Hitler a hrozil zabráním Československa. Tehdy se u nás začalo stavět pohraniční opevnění, na které bylo třeba velké množství kamene a štěrku. V roce 1937 již zůstal majitelem firmy TRIGA pouze Josef Němec, jelikož jeho společníci odstoupili. V roce 1939 byly v lomu postaveny dva nové jeřáby a firma rovněž koupila dvě auta, téhož roku byla rovněž zajištěna vlastní vlečka v nedalekých Dvorcích. Po dráze byl dál rozvážen kámen na místa určení. Konec 30. let byl tehdy ve znamení největší těžby v boršovském lomu.

Válečné období 1940 – 1945 – Na počátku okupace práce v lomu pokračovaly v plném rozsahu a to až do května 1942. Poté z důvodu pracovních transportů do říše a dalších okolností byly práce v lomu omezeny a těžba byla nakonec zastavena. V provozu zůstal jen drtič štěrku, u kterého pracovalo 12 – 14 kameníků, kámen se odebíral z navážky na haldách a poté se převážel po svážné dráze. Spousta kameníků se rovněž pustila do soukromého hospodaření, aby unikla totálnímu nasazení. Po válce se do lomu vrací asi 40 dělníků a v roce 1948 jich tam bylo už 60.

1948 – Na majitele firmy Triga Němce byla po válce dosazena národní správa a po znárodnění firmy Triga a dosazení správy spadl boršovský lom pod Českomoravský průmysl kamene, který měl ředitelství ve Světlé nad Sázavou. Roku 1955 se pod hlavičkou ČMPK spojil s bývalým Pechovým lomem (který r. 1950 převzaly Státní silnice). Při dalších reorganizacích během let socialismu spadal boršovský lom až do roku 1992 postupně pod různé státní podniky.

Vývoj po roce 1948 – Po roce 1948 byl v lomu postaven otočný dřevěný (tzv. Zajíčkův jeřáb), který sloužil jen do roku 1951. V témže roce se při vytahování kamene jeřáb vzepřel a došlo k uvolnění zajišťovacích vzpěr, jeřáb se zřítil do lomu  a při této nehodě přišel o život jeřábník František Ruč. Začátkem padesátých let se začaly rovněž stavět nové provozní budovy, byla zřízena štěrkovna, štípačky a budova pro štípání dlažebních kostek. Dále byly postaveny kovové otočné jeřáby Deriky a do provozu byla uvedena nová lanová dráha a poté kabelový jeřáb, jež v té době představoval nejmodernější způsob těžby kamene. Když po letech přestal vyhovovat, začalo se těžit pomocí plazivého jeřábu zn. Dier, umístěného dolní části lomu. Dále se používaly silné kompresory, vzduchové vrtačky, vysokozdvižné vozíky, beranové štípačky či transportér na dopravu kostek. Postupně byla v 60. letech k lomu upravena nová cesta, přibyly dvě řady kamenických dílen, údržbářská dílna, kompresorovna, štípárna, kovárna, kancelář a sociální zařízení. 

Pamětníci vzpomínají, že kolem poloviny 50. let byli do boršovského lomu denně přiváženi na práci kněží, kteří byli internováni v klášteře v Želivě. V zimě a v létě asi po dobu 2 let do lomu dovážel asi 12 osob místní zaměstnanec p. Duba autem z Dušejova.

1974 – V tomto roce byla  boršovskému lomu zadána objednávka atypických dlažebních kostek na opravu Karlova mostu v Praze. Dlažba ve tvaru malých kvádříků se sekala na beranových štípačkách.

1980 – Tento rok přišla zakázka na dlažbu prostranství Paláce kultury v Praze, vyráběly se obdélníky do délky 30 cm a jejich barva musela být modrá. Kostky se přetloukaly ručně.

1987 – Rok, kdy se se v boršovském lomu zpracovává další zakázka, jednalo se o 300 tun dlažby pro Královskou cestu v Praze s rozměry 15–20 cm, opět se dlažba přetloukala ručně. Boršovský lom má tak svůj velký podíl na na údržbě významných českých památek i na výstavbě Prahy. Počátkem 80. let byla hlavní náplní lomu rovněž výroba a export dlažebních kostek do NSR. U nás však poptávka po dlažebních kostkách začala postupně opadat, jednak chyběli dlaždiči a jednak se veřejná prostranství začala asfaltovat a betonovat.

Během let se postupně počet pracovníků lomu snižoval, zvláště od 60. let, tehdy zde pracovalo 50 zaměstnanců a v roce 1980 již jen 18. Úbytek pracovníků byl způsoben i odchodem starších kameníků do důchodu, u některých se objevila nemoc z povolání – silikóza, další si našli lehčí zaměstnání. 

1990 – Po sametové revoluci se tehdejší vlastník Průmysl kamene Příbram rozdělil a zdejší lom připadl pod Kámen Třešť, státní podnik. Asi po roce došlo k privatizaci a v roce 1992 převzala lom firma Kavex, s. r .o. Výroba se začala opět rozjíždět, přicházely zakázky z Rakouska a Německa. Také přibylo zájemců o práci v lomu, protože v tu dobu krachovalo spoustu firem.

V roce 1994 došlo v lomě k úmyslně založenému požáru, kdy se mladí žháři chtěli zmocnit trhavin a rozbušek. Přestože požár způsobil velkou škodu, byli pachatelé po vyšetřování z vazby propuštěni. 

Od roku 2002 se stává majitelem lomu firma Kavex Granit Holding, a.s. Mrákotín, jež se postupně dostala do konkurzního řízení. Kámen ze zdejšího lomu se sice nadále těžil, převažovala nadále výroba dlažebních kostek, pro které byla zdejší žula vhodná. Téměř všechna výroba šla ale na export do Německa. Nicméně nejlepší kámen už byl dříve vytěžen a tak se dále vybíral po stranách, kde bylo potřeba udělat skrývku.

Postupem času došlo k ukončení hornické činnosti v dobývacím prostoru a na podzim 2020 podala firma Kavex Granit Holding, a.s. žádost na zajištění lomu Boršov na Obvodní báňský úřad pro území krajů Libereckého a Vysočina, který žádosti vyhověl (ačkoliv, i z důvodu mimořádných opatření při nouzovém stavu vyhlášeném k pandemii Covid-19., až téměř po roce – v létě 2021).

Od té doby zůstal lom uzavřený a postupně zarůstal náletovými dřevinami a plnil se vodou z pramenů a stékající povrchovou vodou, až se v červnu 2024 zcela naplnil a voda začala ve formě potůčku přetékat do okolní krajiny.

DRUHÝ LOM – PECHŮV

Pechův lom byl znám jako druhý boršovský kamenolom, který vznikl ve skále vedle Cingrošova lomu. Prvním na něm začal zpracovávat kámen Jan Peksa, který roku 1898 prodal lom Konrádu Weignerovi, kamenickému mistru z Jihlavy, jehož lom byl v těsné blízkosti lomu Jana Cingroše. Vedením lomu byl pověřen František Pech. Asi v roce 1913, kdy došlo ke zřícení stěny v části Weignerova lomu v sousedství lomu Cingrošova, se poté již v zavaleném lomu těžba do konce 1. světové války neobnovila. V roce 1919 prodal Konrád Weiger pozemky se zavaleným lomem Františku Pechovi, který ho po skončení války uvedl znovu do provozu. Z důvodu potřeby nových zakázek pronajal František Pech lom v roce 1923 firmě DURA z Prahy, která zde s různými přestávkami těžila kamen až do roku 1931, poté si lom na tři roky pronajal architekt a majitel dalších žulových lomů Ferdinand Vápeník. V té době však nastala hospodářská krize a tak si v roce 1934 vzal František Pech lom znova do své režie, ale v roce 1937 náhle zemřel a po něm přebírá lom jeho syn Alois, který rovněž krátce na to v roce 1938 umírá. Vdova po A. Pechovi pronajímá lom nájemcům Antonínu Dubovi a po něm Františku Jonášovi. To však byla doba německé okupace a po ní přichází po roce 1948 znárodnění…

Mnoho dalších informací a zajímavostí o boršovském lomu je možné čerpat z knihy Jaroslavy Paulusové OBEC BORŠOV V DĚJINÁCH I SOUČASNOSTI z roku 2015.